Daňová soustava České republiky, aneb víte, co a proč je potřeba platit?

Základním rozdělením daní je na přímé a nepřímé a potom na ostatní podskupiny. U daní přímých se dá specifikovat poplatník, zatímco u daní přímých nikoliv. Toto dělení tedy nazýváme jako dělení podle vazby na poplatníka.
Přímé daně se rozdělují na daně důchodové a majetkové. Důchodové daně se stanoví podle výše důchodu, který chápeme jako příjem. Takovou daní je daň z příjmu, kterou platí fyzické osoby ve výši 15 % a právnické osoby 19 %. Druhou skupinou jsou daně majetkové, což znamená, že základem pro vyměření výše daně je výše majetku. Těchto daní je mnoho, mohou to být: daň z nemovitosti, daň z dědictví, daň darovací, daň z převodu nemovitostí, daň silniční, nebo daň k ochraně životního prostředí.
Nepřímé daně jsou: daň z přidané hodnoty, cla (vývozní, dovozní i tranzitní), či spotřební daně. Daň z přidané hodnoty neboli DPH má sazby ve výši 21, 15 a 10 %. Spotřební daně mohou být z uhlovodíkových paliv a maziv, z lihu a destilátů, z piva a vína a z tabáku a tabákových výrobků.
Daně mají čtyři základní funkce. Jsou jimi funkce: alokační, redistribuční, fiskální a stabilizační. Alokační funkcí rozumíme, že daně napravují neefektivní alokaci (rozmístění) zdrojů prostřednictvím trhu. Neefektivní alokace je zaviněno existencí veřejných statků externalit, nedokonalé konkurence apod.
Funkcí fiskální rozumíme jednoduše to, že daně mají schopnost naplnit veřejný rozpočet. Funkce redistribuční znamená, že daně dokážou zmírnit rozdíly v důchodech jednotlivých subjektů. Zjednodušeně se dá říci, že stát vybírá finance od bohatších ve větší míře, a to umožňuje zvyšovat příjmy chudším.
Stabilizační funkce jednoduše zajišťuje zmírňování cyklických výkyvů, které zaviňuje ekonomický cyklus. V období konjuktury do rozpočtů daně odčerpávají vyšší díl a dělají rezervu na horší časy, naopak v období stagnace zase pomáhají ekonomiku nastartovat.
Daně tedy mají velmi důležitý význam a stát by bez nich pravděpodobně nemohl nikdy fungovat tak dobře.